Karcinom prostaty je v současné době považován za jeden z hlavních medicínských problémů v mužské populaci. Jedenáct procent všech nádorů v mužské populaci tvoří právě karcinom prostaty, který je také zodpovědný za 9 % všech úmrtí na zhoubný nádor v zemích Evropské unie.
U padesátiletého muže s životním výhledem 25 let je riziko mikroskopického nálezu karcinomu prostaty 30 %, klinicky významného nálezu karcinomu prostaty 10 % a riziko úmrtí na tuto diagnózu 3 %. Nejnovější epidemiologické údaje svědčí o tom, že muž s lokalizovaným a dobře diferencovaným karcinomem prostaty má 9 % riziko úmrtí na tento karcinom do 15 let. Výskyt karcinomu narůstá ve vyšším věku. Více než 75 % nově zjištěných případů této nemoci postihuje muže starší 65 let. Narůstá však i výskyt zhoubného nádoru prostaty ve věkové skupině 50-59 let.
Přibližně 50 % pacientů má určenou diagnózu v době lokalizovaného onemocnění, necelých 20 % pak v době generalizace. Přes zavedení PSA do diagnostiky karcinomu prostaty zůstává v době stanovení diagnózy nepříznivě vysoký podíl pokročilých stádií onemocnění.
PROGNÓZA
Stanovení stupně závažnosti karcinomu prostaty úzce souvisí s prognostickými kriterii a s otázkou, které pacienty indikovat k radikální léčbě bez rizika „overtreatmentu“ a které léčit paliativně či symptomaticky bez rizika podcenění choroby.
Mezi prognostická kritéria patří:
-
Gleasonovo skóre
-
vstupní hladina PSA
-
objem nádoru
-
chromozomální ploidita nádoru
-
performance status (Karnofski index, ASA)
-
přítomnost disseminace.
Je nezbytné si uvědomit, že střední doba do progrese karcinomu prostaty stadia T2 N0 M0 při pouhém sledování bez terapie je 13 let, do smrti pak 15,5 roku. Dlouhodobé přežití pacientů je výsledkem multifaktoriální interakce mezi prognostickými faktory a způsobem vedení léčby do nějž se v neposlední řadě promítá i hledisko kvality života nemocného.
Desetileté přežití nemocných léčených pro lokalizovaný karcinom prostaty radikální prostatektomií je různými autory udáváno v intervalu 75 - 93 %, u pacientů léčených zevní radioterapií pak 55 - 74 %. Hormonální léčba diseminovaného onemocnění umožňuje pacientovi přežít zpravidla 18 - 30 měsíců. Prognóza sarkomů prostaty je infaustní.
Lázeňská léčba po ukončení radikální léčby a stabilizaci stavu je možná.