LÉČBA

Nezbytnou podmínkou pro zahájení léčby je znalost histologického nálezu a klinického stadia onemocnění. Standardem v současné době je léčba chirurgická, radioterapie a hormonální léčba. Chemoterapie zůstává v pozadí pro nepříliš uspokojivé výsledky.

Prudký rozvoj zaznamenávají některé zatím spíše experimentální terapeutické modality jako transperineální kryoterapie, HIFU (high focused ultrasound). Naděje jsou vkládány do genové léčby, imunoterapie a do využití monoklonálních protilátek.

Observace (watch and wait strategie neboli smysluplné očekávání) vychází z poznatků, že karcinom prostaty, typický svou dlouhou reduplikační dobou, muže staršího věku ve stadiu Tla N0 M0 neohrozí. Možnost monitorování PSA umožňuje nejen včas stanovit diagnózu, ale též dokonale sledovat průběh nemoci, a proto může být důsledná observace pacientů v tomto stádiu choroby větším benefitem, než snížení kvality života radikálními léčebnými postupy. 

MILNÍKY LÉČBY

Poprvé se o  karcinomu  prostaty zmínil v roce 1832 Benjamin Bordie, který referoval o dvou případech metastazujícího nádorového onemocnění. Oba pacienti měli prostatu „tvrdou jako kámen“ a kostní metastázy s neurologickými příznaky.

Využití biochemických markerů v diagnostice a monitorace léčby karcinomu prostaty začíná v roce 1938, kdy Guttman, Barringer a Woodard popsali vzestup kyselých fosfatáz v séru u nemocných s lokálně pokročilým karcinomem prostaty.

Největším přínosem však bylo objevení prostatického specifického antigenu (PSA) Ablinem v roce 1960, resp. Wangem z Roswel Park Memorial Institute v roce 1979.

Chirurgickou léčbu karcinomu prostaty - radikální prostatektomii - poprvé popsali v roce 1904 Young a Halsted.

Léčbu zářením použil poprvé v roce 1908 Desnos, který zavedl radium přes močovou trubici pomocí cévky do prostatické části močové trubice. Později aplikoval vpichem přes hráz radium přímo do prostaty.

V roce 1941 Huggins prokázal, že růst karcinomu prostaty je podporován mužskými hormony. Zjistil, že kastrace vede ke zmenšení prostaty a brzdí tak vývoj nádoru prostaty a jeho metastáz. Dospěl k závěru, že stejný účinek mají i estrogeny. Za tento objev mu byla udělena v roce 1966 Nobelova cena.